Králická pevnostní oblast

Dědeček J je tradičně na začátku prázdnin na chalupě v Moravském Karlově, čehož využíváme k návštěvě a dalším výletům do naší oblíbené lokality plné druhoválečných pevnůstek a bunkrů.

V pátek pomáháme na chalupě se dřevem na několik následujících zim a v sobotu za odměnu vyrážíme na výlet po Naučné stezce vojenské historie Králíky. Ta nás vede přes dělostřeleckou tvrz Hůrka a její bojové objekty na kopci nad Králíky až k Vojenskému muzeu Králíky a našemu nejoblíbenějšímu objektu – pěchotnímu srubu K – S 14 „U cihelny“. Tady se na chvilku zastavíme, by si R pohrál na písku a hlavně abychom nafotili novou fotku do hlavičky našeho blogu; jak se povedla se můžete podívat na našem blogu na wordpress.com (zatím tam blog testujeme, časem třeba přejdeme na wordpress.com úplně). Zpátky nejdeme po NS rovnou do Králík, ale vracíme se k bojovým objektům tvrze Hůrka, protože nás lákají tady ukryté GPS poklady. Odlovíme tři: u dělostřeleckého srubu K – S 11 „Na svahu“, u pěchotního srubu K – S 10 „U boží muky“ a u jednoho z řopíků na poli nedaleko.

Posilnit se po lovu vyrážíme do skvělé rybářské bašty ve Vysokém potoku. Pstruží hranolky, candát i úhoř nezklamou, jako vždycky tady chutnají skvěle. Odpoledne se na zpáteční cestě jedeme podívat ještě na jednu pevnost, kterou jsme nikdy nenavštívili, na pěchotní srub K – S 5 „U potoka“. Ke srubu dorážíme dávno poté, co skončila poslední dnešní plánovaná prohlídka, přesto se nás ujímá sympatický průvodce a pro nás a ještě jednoho tatínka s dcerou udělá ochotně další prohlídku. Děkujeme, stojí za to! Po prohlídce odlovíme místní GPS poklad a s úžasnými zážitky z dnešního dne vyrážíme na chalupu spát.
V neděli se loučíme s dědečkem J a ostatními na chalupě a jedeme domů. Je krásně, máme čas a tak s M rozhodujeme, že si po cestě ještě někde uděláme výlet. Nejdříve se zastavujeme ve Vojenském muzeu Lichkov; to nás trochu zklame, protože má zavřeno, tak alespoň fotíme objekty zvenku; a pak volba padá na tvrz Hanička, moc si nezajedeme a vzpomínáme si z mládí, že tvrz stojí za to. Po cestě z parkoviště lovíme GPS poklad patřící k tvrzi; ten nás zklame, neboť jeho obsah (humus) svědčí o tom, že geocaching, tuhle skvělou hru v přírodě, hraje čím dál, tím víc, s prominutím prasátek. Poklad jako by předznamenal zážitky z návštěvy tvrze. Vzhledem k tomu, že prohlídka podzemí trvá skoro hodinu, což by R nevydržel a rušil by, dáváme se jen něco na zub. A to se ukáže jako kámen úrazu; stánek je jen jeden, obsluhující slečna též jen jedna a trochu apatická a nešťastná, protože pivo jí beznadějně pění a fronta nedočkavých kolařů a pěších turistů je dlouhá a pánská část fronty netrpělivá. Konstatujeme, že tvrz v péči obce  a služby kolem prostě takhle asi fungují, to ostře kontrastuje se servisem a přístupem, se kterým jsme se setkali v minulých dnech na soukromých pevnůstkách. Nakonec se ještě lehce střetneme s chlapíkem, kterému dělá největší starost to, jaká nezodpovědnost je nechat lézt našeho R na tank T-34 (prý to nezvládne). Celkový dojem z tvrze nakonec hodně vylepší pěší procházka po bojových objektech, ty jsou v krásné přírodě, sluníčko svítí a tak je radost chodit a fotit.
Fotogalerie z obou dnů výletu běží níže, fotky najdete i v našem albu na Picase.
Reklamy

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s